SKADARSKÉ JEZERO

     Hlavní město Černé Hory příznačně nazvané Podgorica již leží v nížině Skadarského jezera. Podgorica je i největším městem, má 159 000 obyvatel, přičemž celá Černá hora jich má jen něco málo přes 600 000 při rozloze jen asi 14 000 km čtverečních.

     Podgorica nemá turistovi moc co nabídnout, a tak přestávku zde využíváme spíše k dočerpání kalorií. V motorestu dáváme čevabčiči a jakési sýrovoslaninové zámotky. Tukem se nešetří, chuť nijak zázračná. Už neprší, ale mraky se stále válí po nebi, a tak náš původní klasický plán: nejdřív hory, potom moře operativně otáčíme o 180 stupňů. Ostatně Lída je tu především kvůli moři J. Přesto ji ukecám na nikoliv přímou cestu k moři, ale na cestu s odbočkou kolem Skadarského jezera.

     U Virpazaru tak sjíždíme z hlavní silnice a hledáme silničku lemující skalnatý jižní břeh Skadarského jezera. Silnička má charakter parkové cesty. Zpočátku vede při břehu v hustém křovinatém porostu, kde není vidět, co je za zatáčkou. Pak se ale začne zvedat do poměrně příkrých svahů pohoříčka Rumija, které vyplňuje úzký pás pevniny mezi jaderským mořem a Skadarským jezerem.

     Použil jsem sice slovo pohoříčko, ovšem je třeba současně dodat, že nejvyšší vrchol dosahuje téměř nadmořské výšky Sněžky, přičemž jak ke břehu jadranu tak ke břehu Skadarského jezera to z něj vzdušnou čarou jen asi nějakých 8 až 10 kilometrů. Výhledy na jezero jsou stále lepší a lepší. Ze silničky prudce klesají tu a tam odbočky dolu ke břehu jezera, kde se nachází několik vesnic zdobených spíše minarety než kostelními věžemi. Takovými vesnicemi jsou třeba Šestani, Muriči či Beš.

     Zdejší obyvatelstvo je tvořeno již víceméně albánským živlem. Ze srázů pod silničkou bez svodidel je také vidět několik ostrovů, na nichž jsou údajně pravoslavné kláštery.

     Cesta kolem jižní strany jezera zabere poměrně dost času, pokud člověk ještě zastavuje, aby se pokochal či udělal nějaký ten snímek, je nutno počítat tak 4 hodiny.

     Tam, kde silnička, která se nakonec přeci jen trošku rozšiřuje na standardní šířku, otáčí a přehupuje na stranu hřebene přivrácenou k moři, je možné zastavit a udělat si hřebenovou procházku dále na východ. Pěšina vede zřejmě až k vysílači, jenž je umístěn až na místě, kde se hřeben svažuje k hraniční řece s Albánií s názvem Bojana. Je z ní skvělý výhled jak na jezero, tak až na moře.

     Na pozadí za jezerem při pohledu severním směrem je možné vidět na horizontu sněhem pocukrované vršky pohoří Prokletije. Na východním cípu jezera je pak odtud vidět i relativně velké Albánské město Škodra.

     Následuje sjezd do pobřežní nížiny a přes Vladimir se dostáváme konečně k jadranu do města Ulcinj. Odtud se přesouváme podél pobřeží moře na západ a hledáme místo ke koupání. Noc trávíme kdesi nad Barem na pastvině, kde jsme po urputném hledání místa k přenocování nakonec zakempovali.



pokračování