KOTOR

     Kotor, italsky Cattaro, je město a přístav v jihozápadní části Černé Hory. Rozkládá se v malebné poloze na samém konci Boky Kotorské, hlubokého zálivu na pobřeží Jaderského moře, na úpatí horského masivu Lovćen. Samotné město má 1 331 obyvatel (s přilehlými osadami 22 974 obyvatel).

     První zmínky o Kotoru jsou ze 7. století, kdy byl důležitou pevností Byzantské říše až do roku 1185. V letech 1186 - 1371 byl autonomním městem středověkého Srbska (pod vládou Nemanjićů) . Stejné postavení měl i v období vlády chorvatsko-uherských (1371 - 1384) a bosenských králů (1384 - 1391). Po krátkém období v letech 1391 - 1420), kdy byl samostatnou republikou, se dostal pod vládu Benátské republiky. Po jejím pádu v roce 1797 přešel pod vládou Rakouska jako součást provincie Dalmácie až do roku 1918. Poté se stal součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS), které bylo v roce 1929 přejmenováno na Jugoslávii. V době druhé světové války byl okupován Itálií (1941 - 1943) a Německem (1943 - 1944). Poté se stal opět součástí Jugoslávie v rámci republiky Černá Hora. Od roku 2006 je součástí nezávislé Černé Hory.

     Kotor je jedním z nejlépe zachovaných středověkých měst v jihovýchodní Evropě s bohatstvím historických budov. Jako uznání jeho výjimečné historické hodnoty bylo staré město Kotor v roce 1979 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

     Staré město je obklopené středověkými městskými hradbami o délce 4,5 km, výšce až 20 m a šířce až 15 m, které ho spojují s pevností sv. Jana (Tvrdjava sv. Ivan) na strmém kopci nad městem o výšce 260 m n. m. Město je tvořeno charakteristickou středověkou urbanistickou sítí úzkých uliček a nepravidelných náměstí, s nádhernými kostely i paláci v románském, gotickém, renesančním i barokním slohu.

     Po prohlídce Kotoru jsme se vydali zpět přes Budvu, kterou jsme bohužel jaksi nenavštívili, ačkoliv jádro města je dochované ve své historické podobě a je obehnané hradbami a jeho dějiny jsou staré až 2 600 let.

     Dojeli jsme ke Svatému Štefanu, kde jsme nalezli krásný a tichý kemp za solidní peníz. Zde jsme se ubytovali z důvodu praktické nemožnosti postavit kdekoliv na pobřeží stan. Den jsme uzavřeli koupačkou a několika vychlazenými Nikšičky popíjenými pod košatou korunou olivovníku.

     5.den - Ráno opouštíme překvapivě velmi příjemný kemp ležící na pobřeží nedaleko Svatého Štefana. Jedeme necelé dva kilometry vedle opět na pláž přímo u hráze na ostrov Svatý Štefan a dáváme si výbornou dopolední koupačku.

     Dnes máme v plánu navštívit Albánii, či spíše do ní jen nahlédnout, protože příští výlet na Balkánský poloostrov bych rád směřoval právě do Albánie. Lídě se můj nápad moc nezamlouvá, ale pro tentokráte jsem ji přesvědčil.

pokračování