STARÝ BAR

     Cestou však chceme ještě mrknout do Stareho Baru. I proto, že zdejší historická města, ačkoliv na kamenné památky moc nejsem, se nám opravdu moc líbí.

     Stary Bar (srbsky Stari Bar, italsky Antivari, latinsky Antibarium) leží pár kilometrů od současného až v 19. století založeného Baru, a to směrem do vnitrozemí na úpatí pohoří Rumija s nejvyšší vrcholem 1 593 m n.m.

     Jak už bylo výše řečeno, původně se Stary Bar jmenoval Antibar a byl založen někdy v 6.století. Tento svůj název získal podle své polohy naproti italskému městu Bari na Apeninském poloostrově.

     Nejstarší domy byly postaveny již v 10.století. Největší rozkvět zaznamenal pravděpodobně za vlády Benátčanů. Naopak za vlády Turků byl v roce 1878 prakticky zničen mohutným výbuchem a poté vylidněn.

     Částečně se dochovaly Katedrála a románský kostel sv. Jiří ze 12. století. Dále trosky arcibiskupského paláce, zbytky opevnění města a část vodovodu ze 16. století, který po 200 let zásoboval město vodou. Opraveno bylo několik domů a mešita. Mimo to v okolí města roste více než 130 000 olivovníků, z nichž jeden, vedle staré cesty, která vede ze Starého Baru do Ulcinje, je dle odhadu starší než 2 000 let.

     Platí se sem vstup 1 euro. Pro pořádek ještě nutno dodat, že euro je oficiální měnou Černé Hory, což se zdá být dobrý tah místní vlády, neboť proč zavádět vlastní měnu, když cílem země je co nejrychleji se dostat do EU a navíc Černá Hora není vázána žádnými smluvními konvergenčními kriterii tak jako čekatelské země EU či dokonce země, které členy EU již jsou. Mám za to, že Černá Hora na relativní brzký vstup do EU má a i vzhledem k nízkému počtu obyvatel může jednou být Švýcarskem Balkánu.

     Ale zpět do Stareho Baru. I zdejší památky nás nezklamaly. Málo turistů a příjemná atmosféra. Navíc celý areál ruin byl ještě vkusně osázen kvetoucími keři a stromy, takže paráda. A nad tím vším panorama vápencových bělostných skal.

     Osud tomu chtěl, že jsem tu potkal známého. Dověděl jsem se od něj, že ony kláštery na Skadarském jezeře, které jsme viděli při okružní jízdě kolem jezera, jsou funkční a obydlené. To nás nadchlo a změnili jsme plán. Albánie bude muset počkat na některý z dalších výletů. Radši si pořádně prohlédneme Černou Horu. Musím říct, že hlavně Lída měla radost, že pojedeme na ostrovní kláštery. Ne, že by byla tolik unešena církevní historií, spíše měla obavy z Albánie.

    

pokračování