KLÁŠTERY NA SKADARSKÉM JEZERU

     Ze Stareho Baru jsme pak nepokračovali po hlavní silnici podél moře, ale malou silničkou pod pohořím Rumija směrem na Krute a Vladimir.

     Odtud jsme učinili malou odbočku až téměř na Albánskou hranici k Šaskému jezeru. Bylo tu totálně mrtvo. Je tu jakási zcela opuštěná výletní restaurace s vyhlídkou na jezero, které však není ničím zvlášt zajímavé. Projeli jsme proto znovu onu silničku podél jižního pobřeží Skadarského jezera, tentokráte však v opačném směru.

     Občas jsem se místním autům vyhýbal raději vlevo než vpravo, někdy to však nešlo. Bylo tomu tak i tehdy, když se proti mně znenadání objevil malý náklaďáček. Snažil jsem se na asfaltem uplácaném plácku natlačit se na okraj srázu, ale řidič náklaďáku se stále nevešel. Zezadu na mě navíc pokřikoval jakýsi Albánec, který se na ten plácek chtěl ještě napasovat za mně. Odmítl jsem se již více přiblížit k nezpevněnému kraji, což vyvolalo menší slovní konflikt. Nakonec řidič náklaďáčku mého Vitouše posunu ještě o pár čísel nad sráz a poté projel se svým náklaďáčkem dál. Opatrně jsem nasedl a vyjel zpět na silničku.

     Lída mezitím utekla se slovy, že radši půjde pěšky. Cestou jsem ještě nafotil pár koz, dohnal Lídu, naložil jí a společně jsme sklesali na břeh jezera do vesnice Dolni Muriči, kde místní kluci mají loď s motorem, již si lze najmout k výletům na blízké ostrovy s kláštery.

     Nalevo a napravo, tedy na ostrovech Starčevo a Moračnik jsou kláštery mužské, uprostřed, na ostrově Beška, který je tak blízko, že tam lze i doplavat, je klášter ženský. Všechny kláštery prý fungovali zhruba před 500 lety, pak byly opuštěny. Současná pravoslavná církev však hodlá tradici klášterů na Skadarském jezeru obnovit a tak sem vysílá své lidi. My jsme navštívili Starčevo a Bešku.

     Na Starčevu žije jen jeden mnich. Jakýsi srb, myslím Gregor, který se sem nastěhoval zhruba před 14 lety, kdy opustil svůj běžný život elektroinženýra a karatisty. Vlastnoručně si tu vybudoval dům i svatyni. Pěstuje si tu zeleninu a vyrábí dřevěné krabičky. Má loď a jednou za měsíc jezdí na nákup do Virpazaru. Byl velmi vstřícný, nabídl nám rakiji a dlouho si s námi povídal, až z toho kluci byli nervozní, neboť zřejmě nejsou zvyklí, že se tu někdo tak dlouho zdržuje. Je to moderní mnich, kterého několikrát do měsíce navštíví pár turistů.



pokračování